Pastelové Portugalsko

Cestování v sobě má jistý půvab nepoznaného a nepředvídatelného. Člověk často nemá vůbec ponětí, co ho čeká, až dorazí do cíle a kam ho zavedou neznámé uličky a zákoutí míst, která nikdy předtím neviděl. Je to neustálý zdroj inspirace, mírného adrenalinu a neodolatelného pocitu svobody. Když jste na dovolené, lidé vám daleko snadněji odpustí, že třeba zrovna neodpovíte na zprávu do několika minut a že jste zkrátka tak trochu mimo všední život, který ve vaší nepřítomnosti běží stále dál podle zajetých kolejí.

Portugalsko jsem už dlouho měla na seznamu zemí, které bych si přála navštívit a letos se můj sen splnil. Má očekávání naplnilo doslova...možná i nadmíru. Vonělo po kávě, skořicových koláčcích "pastel de nata", slaném Atlantiku a vypraném prádle. Skýtalo uklidňující výhledy na řeku Tajo, pouliční umění, ručně malované kachličky, nádherné přírodní horizonty i pastelovou a rozkošně oprýskanou architekturu. Když se k tomu ještě připojí fakt, že tu žijí moc milí lidé a že jsem naprosto propadla melancholické národní hudbě "fado", zdá se to být skoro ráj na zemi.

Lisabon je městem, kde se dá poměrně rychle a snadno zorientovat. Jeho kopcovitější terén je jako dělaný k procházkám a pokud jsou nožky již ušlapané, stačí si na chvíli odpočinout u některé z okouzlujících fontán nebo se posilnit kávou v místních pastelariích, které tu jsou téměř na každém kroku. K vidění je tu opravdu mnoho - od neogotického výtahu Santa Justa, hradu São Jorge s ohromujícím výhledem, až po zdobné kostely a parky plné zeleně.

Město nelze opustit bez jízdy ikonickou žlutou tramvají č. 28, ať se s ní již potřebujete přepravit do konkrétního cíle nebo si zrátka chcete za obyčejnou jízdenku užít její parádní trasu, která vede přes staré centrum až k hradu. Nejlepší je však nastupovat hned na první zastávce, protože tramvaje jsou opravdu skoupé na místa a pokud se nestihnete posadit, je jízda v přeplněném skřípajícím prostředku opravdovým a ne úplně chtěným dobrodužstvím. :-) Pokud však nějaké to místečko uzmete, naskytne se vám nezapomenutlená podívaná na památky a Lisabon budete mít doslova na dlani (tak blizoučko k domům v některých uličkách tramvaj má).

Ve čtvrti Belém se člověku až tají dech nad monumentální manuelskou architekturou věže Torré de Belém z počátku 16. století, která se stala symbolem objevitelských plaveb, neboť ji mořeplavci viděli již z dálky. Vstup je zpoplatněn a my jsme výhled z věže oželeli a zašli se podívat do Jeronýmského kláštera, který patří mezi památky UNESCO. Proslavil se také motlitbou Vasco de Gamy před jeho výpravou do Indie. Je to skutečná perla goticko-renesančního manuelského stylu. V okolí je také spousta obchůdků se suvenýry, restaurace a kavárny s portugalskými cukrovinkami.

Mimo Lisabon jsme putovali do romantického města Sintra, které se okamžitě stalo mou srdeční záležitostí. Nikdy nezapomenu na pocit, který jsem měla ve chvíli, kdy se mé oči upřely na pohádkový vrch plný stromů a různobarevných domků. Sintra byla kráslovským letním sídlem a je rovněž zapsána ve světovém dědictví UNESCO...není divu. Zde se vyplatí mít opravdu celý den čas (nebo raději víc) na prozkoumávání pozoruhodných památek, paláců, galerií, muzeí, kaváren, fontán a těch nejhezčích obchůdků, které jsem v Portugalsku viděla. My jsme na Sintru měli pouze půl dne, a tak jsme stihli navštívit alespoň Královský palác (Palácio Nacional de Sintra) ze 13. století, jehož kónické komíny jsou symbolem města.

Pokud bude příležitost, tak se do Portugalska nesmírně ráda vrátím, protože je ještě tolik míst, která bych tu chtěla vidět...ze všeho nejvíc město Porto, které budu já i můj foťák jistě milovat. :-) Snad se mi podaří alespoň částečně přenést k vám domů atmosféru této úchvatné země, jejíž krajina, historie i kultura rozhodně stojí za poznání.